Běšínové z Běšín | Vlašťovka.org

Běšínové z Běšín

Zpět na stránku Historie

Erbem Běšínů byl už koncem 14. století štípený štít, mající v jedné polovině medvědí tlapu a ve druhé roh. Omylem či nepochopením této nezvyklé kombinace byla tato znamení na počátku 15. století označována za spojené dva rohy, ale pečeti z druhé poloviny 15. století ukazují zřetelně medvědí tlapu s rohem. Tak byl erb Běšínům potvrzen roku 1768. Pravá polovina štítu byla zlatá s černou tlapou, levá černá se stříbrným rohem. Stejná znamení byla vždy také v klenotu.

Erb Běšínové z Běšín

Převzato z castles.cz

Staročeský rod vladycký, později částečně do stavu svobodných pánů povýšený, pochází z Běšin v okrese klatovském a má na štítě rozpůleném v pravo medvědí tlápu v zlatém poli, v levo buvolový roh stříbrný v černém poli; klenot na přílbici rovná se znaku na štítě (vyobr. č. 550.).

První zpráva o této rodině sahá do roku 1379, kdy Suda, Častovoj a Drslav na Běšinech vládli a první, jenž má erb nahoře vypsaný, jest Jeník, řeč. Mnich z Běšin, jenž na hrad Přiběnice do vězení dostaviti se slíbil r. 1382. V XV. st. [Běšínové z Běšin] zůstali katolíky a několik členů toho rodu na Velharticích purkrabovalo, jako Jan ml. z [Běšínové z Běšin] r. 1419 a později v l. 1433-44 Jan st. z [Běšínové z Běšin] Milota z [Běšínové z Běšin] byl ve službách Zdeňka ze Šternberka na Zelené hoře r. 1473, Jan byl nejvyšším berníkem r. 1459 a Jindřich z [Běšínové z Běšin] jsa místosudím král. Českého v l. 1497-1506 dostal Bělčice, které potomci jeho přes sto let drželi. Od Jindřicha a bratra jeho Zbyňka, jenž pány Švamberky penězi zakládal r. 1508, pošly kromě větve [Běšínové z Běšin]-nů z [Běšínové z Běšin] na Běšinech dvě hlavní větve tohoto rozrodu, jedna na Bělčicích, druhá na Liticích (u Plzně), které opět každá na menší haluze se dělily. Z větve [Běšínové z Běšin]-nů na B. připomíná se Majdaléna, roz. Merklínská z Merklína, vdova po Jindřichovi [Běšínové z Běšin]-novi, která odkázala r. 1596 školám žateckým, domažlickým, sušickým a jesuitům pražským po 500 kopách grošů. Vnukem jejím Adamem vymřela tato větev před r. 1620. [Běšínové z Běšin] na Bělčicích měli příjmení Jeptiška, a ze synů Jindřichových Jan byl již r. 1545 mrtev, Racek purkraboval na Blatné ve službách p. Zdeňka Lva z Rožmitála r. 1526 a ještě roku 1550 na živu byl, Burian starší koupil Záhrobí a založil zvláštní haluz na Svinné nedaleko Radnic, která již r. 1626 Petrem Levhartem po meči vymřela. Všechny díly v Bělčicích skoupil Václav [Běšínové z Běšin]-n, po němž r. 1570 dědil jediný syn Jindřich, a když ten bezdětek zemřel r. 1594, připadly Bělčice potomkům Zbyňkovým, ze kterých Smil r. 1623 Běšiny prodal p. Jaroslavu Volfovi ze Šternberka na Lnářích. Mezi [Běšínové z Běšin]-ny na Běšinech náleží též Václav hofrychtýř r. 1589, jenž r. 1594 již nebožtíkem byl. Zbyňkovi potomci rozdělili se na dvě větve: Jan založil větev uzenickou, Vladislav litickou. Z uzenické větve vyrostla haluz svučická, ku které náležel Jan Václav [Běšínové z Běšin]-n z [Běšínové z Běšin], hejtman kraje prachenského, jenž město Písek r. 1648 statečně proti Švédům hájil; dále haluz všeradická, ze které Václav Norbert, praporečník lignevillského pluku, utonul v řece Uso v Italii v třicátých letech XVIII. stol., a haluz strážovická, která se proslavila Janem Adamem, jenž roku 1742 v Německém Brodě zemřel jako plukovník a vojenský velitel zemský a v děkan. chrámě pod pěkným náhrobkem odpočívá. Syn jeho Jan Filip byl r. 1764 podkomořím a r. 1768 ve stav panský povýšen byv zemřel r. 1780; Jana Filipa syn Jan Vojtěch stal se r. 1804 místopresidentem zemského soudu v Čechách a zemřel r. 1814. [Běšínové z Běšin] ze svučické větve dostali se potom do Táborska na Vitanovice, Vobořiště a na Vojkov, kde Jan Martin pojal za manželku Annu Marii z Říčan, s níž měl kromě několika dcer syna Františka Jana, nejvyššího sudí králov. Českého, který koupil Slavkovice v Prachensku, ale bezdětek r. 1802 zemřel. Od Jana Václava z [Běšínové z Běšin], syna svrchu připomenutého obhájce Písku, pochází Gustav [Běšínové z Běšin]-n rytíř z [Běšínové z Běšin], jenž žije v Petrovicích u Sušice. Od svučické haluze založena byla Vilémem Alexandrem ratolest na Krušci Dolejším u Sušice, z níž pocházel Petr [Běšínové z Běšin]-n, jesuita v Klatovech, Jan Antonín [Běšínové z Běšin]-n, farář bubovický a březnický v l. 1736-50. Jan Bedřich z [Běšínové z Běšin] ze Zbyňkových potomků stal se místosudím říšského soudního dvoru v Rothweilu (v Badensku) a byl r. 1644 do stavu svobodných pánů povýšen. Sídlel na Schramberce (ve Virtembersku) a měl se šlechtič. z Nippenburgu čtyři dcery a čtyři syny, ze kterých Ferdinand Karel byl r. 1676 hofmistrem markraběte badenského, ostatní tři bratří studovali v Parmě. Doma v Čechách připomenouti sluší z litické větve Adama Protivu na Řešihlavech a Terešově, hejtmana kraje plzeňského (1656-63), jehož pravnuk Antonín držel statky Dřešínek na Prachensku a Bernartice r. 1746 na Klatovsku; bratr jeho František Rochus držel Krchleby a Poličany, ale zemřel bezdětek r. 1767. Od Antonína pochází Antonín rytíř [Běšínové z Běšin]-n z [Běšínové z Běšin] a na Bělči na Křivoklátsku, druhý mužský potomek této rodiny, který našich dnů se dožil; třetí člen Jan rytíř [Běšínové z Běšin]-n zemřel jako ředitel ústavu pro odrostlé slepé v Praze roku 1880. Oblíbeným [Běšínové z Běšin]-nů žertem bylo zalhati, až se rukama lež bráti mohla, čemuž naši předkové »běšínský kousek« říkali. Klř.

Zdroj: Ottova encyklopedie

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.0/10 (1 vote cast)
VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 0 (from 0 votes)
Běšínové z Běšín, 2.0 out of 10 based on 1 rating
1 425 views
;return;?>