Přísaha mezní v hrobu nebo pod drnem (aneb Krátká poznámka historicko-justiční)

Zpět na stránku Historie

převzato z časopisu Český lid, ročník 6, léta páně 1897
Národní ústav lidové kultury

Přísaha mezní v hrobu nebo pod drnem.
Podává Dr. Čeněk Zíbrt.
(S vyobrazením.)

Dr. K. Weinhold uveřejnil ve svém časopise lidovědnóm 1) stať o „přísaze pod drnem“. Upozorňuje na tento starobylý právní obyčej, jak ve sporu o pozemky, ve sporech mezních přísahal svědek bos, v košili, s drnem nebo s hrudou vyrýpnuté země na hlavě. Podařilo se mu nalézti v slezské listině z r. 1590 doklad, že přísahající svědek stál v hrobě, maje drn na hlavě. Srovnává tento obyčej s norskými zvyklostmi právními.

K dokladům, jež Weinhold uvozuje, podáváme tuto další příspěvky. U nás všímal si této zvyklosti v záslužné studii uvojí o rostlinstvu v lidovém podání Primus Sobotka.2) Snesl obdobné příklady, jak se
smlouva a přísaha děla u Slovanů. L u ž i č a n é podle zprávy Ditmarovy uzavírajíce smlouvy, podávali si .pravici a hrst trávy zároveň s ustřiženou kadeří na znamení, že chtějí úmluvám dostáti. Na Rusi bývalo za starodávna právním obyčejem při sporech o meze, že jeden z těch, kdož se přeli, vy rýpnuv na sporném poli kus země i stravou p o 1 o ž i 1 s i ji na hlavu, a tak kráčel tudy, kudy měla jíti právní mez; důkaz tento byl postačitelaý. Ve staroslovanském překlade Řehoře Bogoslova čteme podobně, že prý „vykrojivše drn kladli jej na hlavu, činíce přísahu.“ A ještě z novější doby máme zprávu z rjazan-ské gubernie, kdež prostý člověk jeden čině nároky na louku „v y-říznul dru, položil jej na hlavu a poznamenav se křížem, zaklínal se před svědky, jestli práva na pokos domáhá se křivě, aby sama máť rodná země přikryla jej na věky.“

Obšírnou zprávu, jak svědek přísahal v hrobě zároveň s výkladem tohoto obřadu zachoval budoucí paměti Jakub Menšík z Men-š t e i n a ve své knize o mezním soudu. 3) Toto lícení vysvětluje a doplňuje kusý záznam z Weiuholdovy listiny slezské (viz pozn. 1.). Menšík píše doslovně na listu 58.—60.: „Stavení Svědkův, Potom pan purgkrabě vezmouce potaz, má oznámiti, aby strany daly svědky své poznamenaný, a když nejprve původ, potom obeslaný své svědky dají poznamenaný, pán purgkrabě má oznámiti,“ aby se jména svědkův čtli a po přečtení, chce-li kdo svědky naříkati, má o to tu hned z hodných příčin slyšáno býti; pakli žádný žádného svědka nenaříká, již potom žádného svědka naříkati moci nebudou, než svědomí jich postačiti má. A toho jest příklad v Registřích Mezních starých A. 3. mezi panem Vilémem z Pernštejna a Jiříkem Kořenským z Terešova, den sv. Žofije, léta tisícího pětistého dvanáctého.

Potom má pan purgkrabě oznámiti, aby svědci ven k hrobu vyšli a v hrobě na Božím Umučení (t. j. krucifixu), toliko v k o-‚š i 1 í c h, bosi a bez pašův, s o d p j a t ý m i obojky, s nepřikrytými hlavami, kleče přísahali. A když se svědci svlekou, tu hned těm svědkům má se předložiti, že souce nazí, obnažení na svět zrodili, a tak že budou státi před trůnem Spravedlivého Soudce v deu posledního Soudu. Že pak obnažení nad hrobem stojí, to znamená každého smrt, a hrob tento že znamená hrob ten, do kterého po smrti vloženi budou a z kterého k tomu Soudu před trůn toho Spravedlivého Soudce jíti, se postaviti a ortel i na toto své vysvědčení slyšeti mají, aby sobě to bedlivě rozvážili a myslili, jakoby hned do hrobu onoho po smrti vloženi býti měli, a pravdu, neohlédajíce se ani na pány své, ani žádného jiného člověka, ani pro přízeň, ani pro nepřízeň, o těchto mezech, čeho sou povědomí, aby vysvědčili.

Co se lidí stavu panského neb rytířského dotýče, kteříž by k svědomí na mezech od kohožkoliv potřebováni byli, ti mají přísahu učiniti, zdvihnouce dva prsty, a stojíce nad hrobem proti východu slunce, než listovní svědomí na mezech od žádného nemá přijato býti, leč by se o tom strany svolily a snesly.

Jestližeby se strany dobrovolně snesl}‘ o kterého svědka, anebo o všeckny, aby se nesvláčeli nad hrobem, v stanu, jinde, aneb listovně svědčili, anebo toliko správu oustní, nebo listovní bez přísahy dali, mají toho vůli a toho se při svolení jich zůstaviti má.

Co se pak lidí robotných svědkův dotyce, ti mají býti lidi dobrého lůze, bez zlých nárokův, a mají býti postaveni nad hrobem, a Boží Umučení má před nimi položeno býti. Tu všichni od nich odstoupiti mají, aby mohli svobodně od pana purkrabí a pánův soudcův tázáni býti. A když tak stanou nad hrobem proti slunci, tu se jich má rychtář dotázati po třikráte: Jižli sou hotovi přísahu konati. Když řeknou, že sou hotovi, tehdy napřed svědkové strany původní a potom také svědkové strany obeslané, vždy po jednom, dvou nebo třech i více, jakž hrob postačit může, pravú nohou mají vstoupiti do hrobu, a má každý tam kleknouti vloze dva prsty na Boží Umučení a přísahati v tato slova …“

K srozumitelnému popisu tomuto není potřeba výkladu přidávati. Zajímavá je dřevorytina, kterou Menšík připojil na začátek svého spisu (viz reprodukci na str. 2(17.). Tam je vyobrazen mezní soud. Nahoře označují páni a prohlížejí . hranice, mezníky kamenné, označené křížem4) a „líhy“ (lízy), vřezané značky do stromů. Dole zasedá ve stanu mezní soud. Na prostřední skupině vyobrazena je přísaha svědků, jak ji vylíčil Menšík v uvedeném již popise. Tři svědkové právě v hrobě podle předpisu přísahají. Ostatní v košilích čekají, až na ně dojde. Tři lidé stavu panského nebo rytířského přísahají proti východu slunce nad hrobem, jak právní zvyklost kázala.

Mezní soud

Vyobrazení mezního soudu staročeského. (Facsimile z Menšíkova spisu O mezech roku 1600.)

Jisto je, že tato právní zvyklost, jak je popsána a vyobrazena od Menšíka, patří mezi prastaré obyčeje lidové. Přiznává v úvodě Menšík, že kniha jeho je snůškou starobylých zvyklostí staročeských, dochovaných tradicemi z věků dávných a dávných. Nasvědčuje tomu také shoda staročeské zvyklosti s obyčeji u ostatních Slovanů i jiných národův evropských (uvedené již doklady). Pravděpodobně usuzuje Brandl:5) „Ač Menšík význam hrobu vykopaného, o němž také Ctibor Drnovský, psav osmdesát roků před Menšíkem knihu svou (Kniha Drnovská, str. 60.) zmínku činí, podlé náhledů křesťanských vysvětluje, nicméně máme za to, že v tomto vykopání hrobu a v přísaze v něm činěné zachovala se nám ovšem poněkud vybledlá památka na staropohanský obřad, který zachováván býval v nejstarších dobách při sporech o meze. Známoť, že Římané a Němci v rozepři o meze dávali svědectví držíce kus drnu nad hlavou; totéž činili staří Slované, viz Miklosich, Lexikon palaeoslovenicum (s. v. drn.).
Drn, t. j. tráva s klinou vytržená nebo vyrytá, znamená skutečně zemi, a kladení tohoto kusu země nad hlavu vyjadřuje, že přísahající v případě tom, že by křivě přísahal, vzývá na sebe pomstu matky země, a obrácení tváře k východu čili k slunci znamená zde, že křivopřísežník nebyl by hoden již Božího světla, nýbrž aby země ho v tmavém svém lůně ukryla. Toto symbolické představení změ-nilo se během času ve skutečné vykopávání hrobu a co v symbolu drn nad hlavou položený jen v obrazu naznačoval, to se později více reálně čili hmotně vyjadřovalo tím, že svědek v hrobě, tedy takořka pod zemí (pod drnem), přísahal. 6) Místo drnu kladena také někdy nad hlavami přísahajících hruda, tedy také část země (viz doklad v.pozn-. 2. na str. 265.).

—————————
1) Schwur unter dem Rasen, Zeitschrift des Vereins für Volkskunde, Berlin, 1893. Jíl. č. 2., 224—225: „. . . etwas nahe Verwandtes hat J. Grimm aus einer ungarischen Urkunde von 1369 nachgewiesen (Deutsche Rechtsalterthümer 120), wonach bei Streitigkeiten um Landbesitz der Schwur mit blossen Füssen, gelöstem Gürtel und einer Erdscholle auf dem Kopf geleistet ward. Derselbe Brauch bei Grenzstreitigkeiten, als eine regni con-suetudo ab antiquo probata in einer Urkunde von 1370 bezeichnet, galt auch in Siebenbürgen (Korresp. d. Vereins für siebenbürg. Landeskunde VI. 49.). Ich kann nun aus einer seh lesischen Urkunde von 1590 ein Seitenstück hierzu beibringen . . . Am Rande steht daneben: „per testes vicinos de anno 1590 numero 9 examinatos in fi-nibus et sub dio im grabe mit einem Rasen auf dem Kopfe.“ Aus dieser Randbemerkung ergiebt sich also, dass die Zeugen bei der Vereidigung auf ihre Aussage in einer Grube standen und ein Rasenstück auf dem Kopfe hatten. Die Grube erinnert an den nordischen Rasengang, bei dem der ausgehobene und auf Stützen gelegte, an beiden Enden am gewachsenen Rasen haftende Grasstreifen, unter den die Schwörenden traten, notwendig eine grabartige Vertiefung voraussetzt. Die Rasenstücke scheinen Reste des älteren vollen Streifens.“
2) Primus Sobotka, Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích, obřadech a pověrách slovanských, v Praze, 1879, str. 315. Citát z Ditmara: „Pacem abraso erine supremo et cum g r a m i n e da-tisque affirmant dextris.“ Srv. V. B r a n d 1, Právník, 1869, VIII. 162 (viz pozn. další na str. 268), doklad uvozovaný z Ant. Szirmay, Not. topogr. comitatus Semplinensis, str. 273.: „. . . praedicti discalceatis pedibus, reso-
lutis ein j-ulis, globani terrae super capita sua ponendo, ut moris est super terram iurare, iurassent in eo, et ipsa terra, quani- reambulassent, terra possesionis ipsorum Polianka sít et ad eandein pertineat.“ 3) O mezecli, hranicích a rozepří mezní i příslušenství jich v království Českém, sepsání Jakuba Menšíka z Menšteina, na Mokropsech a Vonoklasech, místosudiho království Českého. Vytištěno v Starém Městě Prazske’m, u dědice Jana Šumaná, 1600.
4) Pro otázku o významu starých kamenných křížů, kamenů rozmanité podoby s odznakem kříže, je náš obrázek také pozoruhodný. Kříže tyto patrně bývaly někdy pouhými mezníky.
5) V. Brandl, Staročeské právo mezní. Příspěvek k historii českého práva, Právník, v Praze, 1869, „ VIII. 116—127, 155—166. Srovej Dr. H. J i r e č e k, O právu mezním, ČCMus. 1858, 171; Prásek, Vlastivěda slezská, v Opavě, 1888, I. 186. Slovanské doklady na str. 266 nahoře.
6) Tento způsob přísahy slul u Němců „den Eid auf grünem sodo ablegen“ a Skandinávci jmenovali přísahu „jíti pod drn“. Viz Grimm, Itechtsalter-thümer 118. — Pozn. spis. K Brandlövu odkazu na Grimma dlužno pn-dati upozornění na zajímavé zprávy o témž od K. Manrcra (referát Wein-holdův), Zeitschrift des Vereins für Volkskunde, Berlin, III. 106.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 0.0/10 (0 votes cast)
VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 0 (from 0 votes)
991 views
;return;?>