Rarášek lítal / O cikánovi Janusovi / Ležatá piva – A. Drachovský

Zpět na stránku Historie

Prameny zpřístupnil – Národní ústav lidové kultury

převzato z časopisu Český lid, ročník XVII, léta páně 1908

Rarášek lítal

Vypravuje stará hajná. Často jsme tady v noci viděli lítat rarášky. Jednou ve žních sbírali jsme nade vsí ječmen. Tenkráte bylo veliké horko a sucho. Tak jsme sbírali až hodně večer. Když bylo po deváté hodině, tu letí veliký ohnivý rarášek. Nějaký krajánek nám pomáhal. Ten jak raráška uviděl, křičel: »Počkej, pekelníku, já tě naučím!« Složil ruce křížem, opřel se nima o zem, sehnul hlavu a díval so mezi koleny za raráškem. Jak to udělal, jako by raráška někdo popohnal, letěl k sv. Vojtěchu do lesa, a když tam doletěl, slyšely jsme takové silné rány, jako by někdo velikou palicí do těch stromů tloukl. To ten rarášek se o ty stromy tak otloukal. A bylo to tak strašné, že jsme se všichni toho báli. To trvalo tak dlouho, dokud ten krajánek za tím raráškem tak se díval. Museli jsme ho napomínat, aby už toho nechal. Když přestal, přestaly také ty rány v lese; my nechaly práce a běžely domů. Vícekrát jsme raráška tady neviděly. A také ten krajánek sem už nikdá nepřišel. (Ve Zbirově). A. Drachovský.
——————————
převzato z časopisu Český lid, ročník XVII, léta páně 1908

O cikánovi Janusovi

Co nám stará hajná o cikánovi Janusovi vypravovala. Stará hajná Lukšová přicházela k nám do mlýna »u Sigmundů« pod Třebnůškou na Zbirovsku. Večer, po práci, vypravovala nám rozmanité příhody. Jednou, když jsme se ubírali z lesa kol plání »na Januškách« domů, náhle smutně povzdechla: »Ach, Januši, Januši, ty tu musíš s Kristem Pánem sám večeřet.«* Nás děti počínání staré hajné nemálo zarazilo a proto jsme se vyptávali. Odmlčela se a po chvíli vypravovala: »Můj nebožtík táta povídal nám, že za starých časů bývaly zde daleko široko nesmírně hluboké lesy, a jenom zde, v těchto místech byla veliká mýť. Na té zdržovali se cikáni. Jednou přišlo od úřadu nařízení, aby se cikáni odtud hned vystěhovali a do Uher táhli. Cikáni měli mezi sebou jednoho starého cikána; tomu bylo již hodně přes sto let; už nemohl ani chodit. Proto nemohl s ostatními odejít. Než tedy odešli, poradil jim, aby ho až po ramena do země zakopali, že tu zemře. To také cikáni udělali a přistavili k němu džbán s vodou a chleba, aby mohl jísti, nežli ho země umačká. Pak se s ním rozloučili: »Januši, Januši, ty tu musíš sám . s Kristem Pánem večeřet,« a odcházeli. Když- se po něm pak ohlédli, zvolal Janus za nimi: »Ach, já bych raci nevečeřel.« Potom se cikáni již neohlíželi a starý cikán tam umřel. Od času toho říká se místu tomu, kde se to stalo, »na Januškách«. A. Drachovský.

——————————————–
převzato z časopisu Český lid, ročník XVIII, léta páně 1909

Ležatá piva

* Ležatá piva v lednici. Hejtman zbirovský Kolnee píše komoře České 6. Februári 1652 : V. M. milostivé pod dátum 23. jminulího měsíce Januári 1652 s includírovaným přípisem JM. milostivého nařízení, strany zaopatření a navezení ledu pro příjezd JMC. mne odeslané poručení jsem poslušně přijal a V. M. poslušně oznámiti mohu, že beztoho každoročně na panstvích mne svěřených při jednom každom času zimního lednice pro piva ležatá ledem (bez kteréhož by sice piva trvati nemohli) naplniti a zaopatřiti dám. Což se i letos děje, tak že milostivá vůle JMC. naplněna bade. (Zbirovský zámecký archiv). A. Drachovský.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 0.0/10 (0 votes cast)
VN:F [1.9.22_1171]
Rating: +1 (from 1 vote)
627 views
;return;?>